Zajímavá místa

Cordóba

Córdoba je město v jižním Španělsku v Andalusii na řece Guadalquivir; hlavní město stejnojmenné provincie. V roce 2011 zde žilo přes 328 000 obyvatel.
Córdoba stojí na místě starého iberského sídla, v roce 169 př. n. l. bylo město pod názvem Corduba připojeno k Římské říši. Kolem roku 300 zde vzniklo biskupství. Během stěhování národů zde dočasně vládli Vandalové, potom město dobyla Byzantská říše (544-571) a později Vizigóti (572). V té době město upadalo. Roku 711 ho dobyli Arabové.
V období arabské vlády byla Qurtuba jedním z nejbohatších měst, byla i duchovním a kulturním centrem islámu. Okolo roku 1000 byla jedním z největších měst na světě; žilo tu asi 500 000 obyvatel. Žili zde vedle sebe křesťané, muslimové i Židé. V této době vznikla i známá Mezquita (dnes katedrála). V roce 1236 Córdobu v rámci reconquisty dobyla Kastilie.
Nový rozkvět prožila Córdoba v období Siglo de Oro (okolo roku 1600). Poté následoval postupný úpadek posílený vlnami epidemií a sucha; okolo roku 1700 nezůstalo v někdejším velkoměstě více než 20 000 obyvatel. Ve 20. století pak město opět rychle vyrostlo (ne však do rozměru z doby před 1000 lety) a stalo se kulturním centrem a ovšem také turistickým cílem. Od roku 1984 je na seznamu světového dědictví UNESCO.
Mezi nejvýznamnější pamětihodnosti města patří Mezquita. Dnešní katedrálu, začal stavět roku 785 emir Abd ar-Rahman I.. Stojí na ploše 23 tisíc m², asi 860 sloupů v pravidelných řadách je spojeno dvojitými oblouky nad sebou. V roce 1236 byla proměněna na křesťanskou katedrálu a od roku 1523 byla v jejím středu vystavěna vysoká renesanční loď s kupolí.
Starověký římský most (Puente Viejo) s 16 oblouky postavili Římané po roce 45 př. n. l. a byl pak několikrát opravován. Středověká Torre de la Callahorra stojí na vnějším konci mostu.
Alcazar de los Reyes Cristianos ze 14. století je zámek na půdorysu staršího arabského a uvnitř jsou i římské mozaiky. Palác obklopují terasovité zahrady a v sousedství jsou kalifovy lázně.
Ve městě se nachází malebné Juderia - staré židovské a arabské město s malebnými uličkami.
V Córdobě je velmi patrná arabská kultura. Při procházce městem budete míjet paláce, pomníky, oblouky a brány, z kterých stále dýchá zajímavá historie města.

Gibraltar
Gibraltar je britská korunní kolonie na Tarikově skále o ploše 6 km2. Je to pevnost střežící Gibraltarský průliv mezi Evropou a Asií, průměrně 43 km široký, v nejužším místě 14 km, o maximální hloubce 1150 metrů. Gibraltar leží v Algeciraském zálivu, odkud je také přístupný. Vlastní skála je dlouhá 4,6 km a široká 1,25 km. Nejvyšší bod leží v nadmořské výšce 425 metrů. Město má asi 30 000 obyvatel pestrého národnostního složení - Španělé, Angličané, Italové, Arabové. Hustota zalidnění je 4333 obyvatel na 1 km2. Staré město se rozkládá na severu, na jihu je moderní zástavba s válečným přístavem, se silnou britskou námořní a leteckou posádkou. V čele britské administrativy stojí guvernér, který je zároveň velitelem posádky. Civilní správu řídí sedmičlenná výkonná rada a zákonodárnou moc má desetičlenné shromáždění. Úředními jazyky jsou angličtina a španělština. Měnovou jednotkou je gibraltarská libra.
Poprvé byla Gibraltarská skála osídlena v 8.st. př. n. l. Gibraltarem vstoupili v r. 711 na evropskou půdu Arabové v čele s vojevůdcem Tarikem. V jejich moci zůstal Gibraltar až do r. 1462. Angličané jej dobyli v r. 1704 za války o španělské dědictví. Uhájili jej několikrát v 18. století, za napoleonských válek i proti italskému letectvu za 2. sv. války. Španělé se v minulosti neúspěšně snažili dostat skálu pod svou správu. Vztahy mezi Španěly a Británií ochladly. V r. 1985 byla hranice opět otevřena a Španělé sem s oblibou jezdí nakupovat. V současné době chce Španělsko toto území zpět pro sebe.
Na rozdíl od suchého Iberského poloostrova je Gibraltarská skála neustále zelená, porostlá středomořskou vegetací, eukalypty a olivami. Na skále také jako na jediném místě evropského kontinentu žijí opice magot bezocasý Macaca sylvana. Dovezli je sem v 18. století Angličané a dnes jich zde žije asi 200 kusů.
Hlavní třídou Gibraltaru je Main Street, která se táhne napříč celým územím až k Europa Point. Zde byl na nejvzdálenějším výběžku postaven v r. 1838 guvernérem generálmajorem sirem Alexandrem Woodfordem postaven maják. Zajímavá je jeskyně sv. Michala se stalaktity a stalagmity. Byla známa již od prehistorických dob. Legenda říká, že jeskyně nemá konec a je spojená podmořským tunelem s Afrikou. Při průzkumných pracích byla objevena další jeskyně, tzv. dolní jeskyně sv. Michala. Jeskyně má výbornou akustiku a používá se jako koncertní síň.

Granada
Granada je město, kde arabská kultura nezmizela spolu s reconquistou. Střet východní a západní kultury je více než patrný. Město leží na úpatí Sierry Nevady, protékají jím řeky Genil a Darro a žije zde asi 240 tisíc obyvatel. Sierra Nevada dokonale zastavuje studené větry od severu a vzniklé klima je příznivé pro tropickou vegetaci - např. mango, papája, avokádo, cukrová třtina, ze které se vyrábí výborný andaluský rum. Nejbohatší historie Granady spadá do období arabské nadvlády. Po jejich příchodu se hlavními centry stala čtvrť Albaycín a Alhambra. Město se stalo jedním z nejdůležitějších v Evropě a rozkvétalo jak na poli ekonomickém, tak na poli kulturním. 2.ledna 1492 dobyli město jako poslední baštu Arabů katoličtí králové a toto datum znamená pro Španělsko velký mezník. Někteří historici tvrdí, že tento den obyvatelé Granady usnuli ve středověkém městě a následující den se probudili v moderním křesťanském. V roce 1542 zde založil císař Karel V. založil univerzitu, která je prestižím místem dodnes. Řada studentů sem přijíždí z celého světa a město dýchá velmi příjemnou studentskou atmosférou. Nejvyššími body města jsou Alhambra a na protilehlém kopci ležící stará arabská čtvrť Albaicín. Pod nimi se rozkládá historické centrum města, seskupené okolo katedrály. Staré městské centrum kolem katedrály je bludištěm úzkých jednosměrných uliček.
Za perlu Granady a Andalusie vůbec je považován komplex Alhambra. Alhambra sloužila jako pevnost muslimské dynastii Nasrovců a byla palácem katolickým králům po jejich převzetí města roku 1492. V současnosti se tato památka dělí na 4 části: palác, pevnost Alcazaba, Medina (město) a Generalife (zahrady).
Palacům vevodí renesanční Palác Karla V. Říká se, že ho dal postavit sám císař, jelikož v části Alcazaba neměl prostor ani pohodlí pro svůj život. Palác je čtvercového půdorysu a vyniká zejména vnitřním nádvořím kruhového tvaru, jediným svého druhu tehdejší doby a jednou z nejlepších staveb ve Španělsku.
Torre de Comares je v komplexu jednou z nejvyšších věží. Měří 45 metrů. Uvnitř se nachází krásný salón, kolem kterého je několik balkónů vyplněných barevnými skly. Legenda vypráví, že právě zde Kryštof Kolumbus přesvědčil Katolické krále, aby mu dovolili podniknout objevnou plavbu do Nového světa, která nakonec vedla k objevení Ameriky roku 1492. Údajně mu zde královna Isabela, jako způsob financování jeho výpravy, nabídla své šperky.
Lví palác (Palacio de Leones) postavil za své vlády Mohamed V. a vytvořil tak bezesporu jedno z nejkrásnějších míst v celém komplexu. Sídlila zde královská rodina při svých soukromých návštěvách. Násrovské arabské umění zde dosahuje svého vrcholu. Voda, světlo, barvy a bohatá dekorace neuvěřitelně souzní a ladí.
Lví dvůr (Patio de los Leones) je možné nejznámější místo v Alhambře. Jméno dostal po 12 lvech, hlídajících kašnu uprostřed dvora. Kašna je z bílého mramoru a představuje pravou ukázku arabského umění.
Při procházce palácovým komplexem projdete řadou dalších sálů a salonků, dvorů, zahrad a věží, které velmi dobře znázorňují arabské umění a smysl pro estetičnost tehdejších architektů.
Nejstarší část komplexu představuje pevnost Alcazaba spolu s věží Torre de Bermejas. Zmínky o ní pocházejí již z 9. století. Tomu, jak vypadá Alcazaba dnes vděčíme Mohamedovi I., který původní pevnost obehnal hradbami, postavil tři nové věže. Katoličtí králové ji později lehce poupravili a sloužila také jako státní vězení.
Hlavní část Alcazaby kdysi tvořilo náměstí Plaza de Armas. V pravé části existuje jakási nádrž, která sloužila jako cisterna na dešťovou vodu. Ve středu Plaza de Armas uvidíme základy několika arabských domů, kde žili lidé, starající se o důstojníky a vojáky.
Třetí důležitou částí komplexu je Generalife, odkud se nám naskytne krásný výhled na Alhambru a Granadu vůbec. Místo sloužilo jako odpočinkové místo, jakýsi letohrádek, pro královskou rodinu. V dnešní době těžko určíme, jak vypadalo místo původně. Byla zde totiž provedena řada úprav a oprav. Procházka zahradami okolo Generalife opravdu stojí za to.

Málaga
Málaga je přístavním městem na jihu Španělska na středomořském jihošpanělském pobřeží Costa del Sol. Je centrem provincie Málaga. Po Seville je druhým největším městem v Andalusii, 6. největším městem Španělska a žije zde více než půl milionu lidí. Je jedním ze španělských přístavů, který v dávných dobách využívali i Féničané, Římané a Mauři. Málaga byla založená Féničany v 7. století před Kristem, Féničané se zaměřovali zejména na rozvoj rybolovu a průmyslu. Později, na konci 3. století před Kristem bylo město podrobeno Římské nadvládě. Roku 711 se na Pyrenejský poloostrov dostávají Arabové a Málaga podléhá jejich vlivu, kterého byla zbavena až v 15. století, roku 1487. Působení těchto rozličných kultur na území města je vidět i dnes na dochovaných památkách.
Dominantou města je hrad Alcazaba, jehož věže a hradby obklopují bývalý palác, dnešní sídlo archeologického muzea. Původně sloužil jako obranná starobylá římská pevnost, která byla v 11. století přestavěna a začala fungovat jako palácová pevnost arabských panovníků. Součástí hradu je 30 opevněných věží a 20 opevněných bran.
Stavba se dělí na dvě hlavní části – vnitřní a vnější objekt. Návštěvníkům se odtud naskýtají krásné výhledy na město, interiéry zase ukrývají vyřezávané a malované stropy. Krásná římská a arabská keramika společně s mozaikami zdobí jednotlivé místnosti. Ve vnitřních částech najdeme také různá nádvoří, kašny a zahrady. U spodního vstupu do hradu se rozkládá římské divadlo, kde se v letních měsících konají různá divadelní a hudební představení.
Ještě výše než Alcazaba stojí hrad Gibralfaro ze 14. století, ze kterého je rovněž krásný výhled na město a přístav. Jelikož tyto dvě stavby leží v těsné blízkosti, došlo postupem času k jejich spojení dvojitým opevněným prostorem. K hradu Gibralfaro se dostanete chodbou La Coracha.
Římský amfiteátr je jednou z nejstarších památek. Nachází se na úpatí pevnosti Alcazaba. Pochází z 2. století po Kristu, z doby vlády císaře Augusta. Objevený byl až v roce 1951, kdy se dokončovala výstavba jedné ze zahrad.
K procházkám slouží Paseo Marítimo – přímořská promenáda, která vede k bujným zahradám a rybníčkům Paseo del Parque. Projíždějí zde povozy tažené koňmi a své stánky zde mají také prodavači květin. Promenáda je lemována elegantními budovami z 19. století.
V centru města se nachází několik pěších zón, které jsou plné restaurací, barů, butiků a obchůdků s knihami, oděvy a starožitnostmi. Na rušném trhu Mercado de Atarazanas můžete nakoupit čerstvé potraviny a pokochat se jeho raritou – kamenným obloukem ze 14. století, který byl částí maurské zbrojnice.
Jednou z dalších významných staveb Málagy je místní katedrála, jejíž stavba byla započata v roce 1528 a trvala více než 2 a půl století. Na katedrále tak můžete pozorovat několik uměleckých stylů - gotický, renesanční i barokní. Místní obyvatelé katedrálu nazývají La Manquita, tzv. jednoruká. Nedošlo totiž k dostavbě druhé její věže.
Málaga je rodištěm malíře, grafika a sochaře Pabla Picassa. Jeho muzeum, které je umístěno v renovovaném renesančním sídle Palacio de Buenavista zde bylo otevřeno v roce 2003. Výstavba byla umožněna díky manželce a vnukovi malíře, Christine a Bernardovi Ruiz-Picassových, kteří darovali značnou část obrazů. K vidění je zde více jak 200 děl, jak maleb, kreseb, soch, tak například i rytin. Na malém náměstí pak můžete navštívit také jeho rodný dům Casa Natal de Picasso.

Ronda
Ronda – město, kde se snoubí maurský styl s renesancí, je obklopeno horami Serranía de Ronda. Ronda je andaluské město s velmi dávnou historií. Podle místního naleziště spadají první objevy do období neolitu. Všechny kultury, které prošly Andalusií, zanechaly své stopy i zde v Rondě. Nejvíce staveb ale vzniklo v době 18. století, mezi které se řadí i klenutý most - Puente Nuevo, symbol města, který spojuje novou moderní část města se starobylým centrem, překlenuje strmé vápencové stěny kaňonu Tajo. Ten je v některých místech až 130 m hluboký. Most vysoký 98 metrů dříve sloužil jako městské vězení, naposledy plnil tento účel v době občanské války. Tyto události popisuje Ernest Hemingway ve své knize Komu zvoní hrana. Rondu si vybrali např. Orson Welles nebo Ernest Hemingway jako svá letní sídla. Ve městě je také možné navštívit býčí arénu postavenou v roce 1781, která patří k nejstarším ve Španělsku. Právě býčí zápasy a tradice zápasnického umění bývají největším lákadlem k návštěvě tohoto města. Dnes zde můžete navštívit muzeum býčích zápasů, kde se dozvíte mnohem podrobnější historii místní arény a býčích zápasů všeobecně. V Rondě původně stála arabská mešita, z které se dodnes zachoval pouze jeden oblouk. Katoličtí králové po dobytí města nařídili na místě mešity postavit kostel Svaté Marie, jehož výstavba skončila v 17. století. Gotické prvky jsou patrné. Vzhledem k tomu, že se Ronda nachází na strategickém místě v mírných horách, sloužila v minulosti především jako obranné město, zejména v době přítomnosti Arabů. Důkazy spatříme v početném množství bran a hradeb.

Sevilla
Sevilla je kulturní centrum jihu Španělska, leží na řece Guadalquivir a je hlavní město stejnojmenné provincie a celé Andalusie. S více než 700 tisíci obyvatel je 4. největší město ve Španělsku (po Madridu, Barceloně a Valencii). Sevillu založili již Féničané, a po nich se zde vystřídali také Řekové a Kartaginci. V 1.st. př. n. l. ji dobyl Julius Caesar. Za Římanů a Vizigótů byla hlavním městem provincie. Pozůstatky římského osídlení se nacházejí severně od města v Italice. Arabové, kteří Sevillu dobyli na Vizigótech v r. 712, vtiskli městu dnešní ráz a dali řece její současné jméno. Sevilla pak byla soupeřem sousední Cordoby. Sevilla byla od 11.st. sídlem emírů dynastie Almohadů. Ve 13.st. ji dobyl Ferdinand III. Kastilský. Křesťanští králové pak přenesli svůj dvůr do maurských paláců. V 16.st. byla Sevilla nejbohatším španělským městem.
V Seville je toho k vidění spoustu. Plaza de España je originální náměstí jako příklad mnohostranného andaluského stavitelství, vzniklo v roce 1929. Vedle reprezentativních budov s typickými stylovými prvky k němu patří i arkádové chodby, široké promenády a kanál se zdobenými lávkami. Sevillská katedrála je největší katedrálou Španělska a třetí největší v Evropě  (po bazilice sv. Petra ve Vatikánu a katedrále sv. Pavla v Londýně). Stavět se začalo roku 1401. Prošla několika fázemi, gotickou, renesanční i barokní. Uvnitř se nacházejí ostatky Kryštofa Kolumba. Rakev nesou čtyři strážci, kteří představují každé království Španělské koruny: Castilla, León, Aragón a Navarra. Z vnějšku můžeme pozorovat krásné portály, například Puerta del Perdón , která fungovala jako hlavní vchod do bývalé mešity, ze které zbyl jenom minaret - Giralda. Mešita se změnila v katedrálu v době, kdy křesťané dobyli město. Giralda tvoří součást katedrály. Jde o starý arabský minaret mešity. Královský hrad byl sídlem arabských emírů. Po reconquistě v roce 1248 se v hradu usídlil král Fernando III. Torre del Oro – Zlatá věž je po katedrále a Giraldě další charakteristický monument v Seville. Postavena byla ve 13. století Araby, a jméno dostala po obkladech, které při slunečním světle působily jako ze zlata. Věž se stala především kaplí a také vězením. V současné době je sídlem námořnického muzea. Barrio Santa Cruz neboli židovská čtvrť je jedna z nejdůležitějších čtvrtí v Seville. Po dobytí města Fernandem III. se zde soustřeďovala španělská židovská komunita. Čtvrť tvoří labyrint uliček, malých náměstí jako například Plaza de los Venerables, náměstí plné hospůdek. Procházka touto čtvrtí stojí za to. Dýchnou na vás staré dávné časy.

Torremolinos
Na jihu Andalusie se na pobřeží Costa del Sol nachází oblíbené a turisticky velmi vyhledávané přímořské letovisko Torremolinos. Původně zde byla jen malá rybářská vesnička, která se však s rozvojem turismu proměnila v poměrně živé a lidnaté prázdninové středisko. 
Torremolinos je atraktivní a turisty vyhledávané letovisko s krásnými písčitými plážemi, v němž se snoubí moderní architektura hotelů, restaurací a barů, které lákají  k ochutnávce andaluských specialit ve čtvrti Torre s možnostmi noční zábavy. Podél celého pobřeží vede krásná pěší promenáda s obchůdky, restauracemi a bary, která spojuje Torremolinos se sousední Benalmadenou. Samozřejmostí je zde bohatá nabídka zábavních a sportovních aktivit včetně aquaparku Aqualand, parku s krokodýly a mnoha sály nabízejícími představení flamenga. Turistika je zde díky báječným klimatickým podmínkám téměř celoroční. Zdejší pláže jsou ze severu chráněny pohořím, které sem nepustí chladný vzduch ani déšť. Torremolinos i další letoviska na tomto pobřeží jsou proto vyhledávány po celý rok, oblast se totiž pyšní až 300 slunečnými dny v roce. Krásné písečné pláže mají pozvolný vstup do moře, což ocení zejména rodiny s dětmi, ale také méně zdatní plavci.
Na své si zde přijdou především mladí lidé a milovníci rušného nočního a společenského života. Připraveny jsou zde pro ně četné diskotéky, kluby a zábavní podniky, kde se mohou bavit až do brzkých ranních hodin. V současné době žije v Torremolinos kolem 60 tisíc obyvatel. Samotný název města vznikl ze dvou španělských slov: „torre“ je španělsky věž a „molinos“ v překladu znamená mlýny. Název má svůj původ v minulosti, kdy zde stávalo velké množství mlýnů. Do dnešních dní se jich však chovalo pouze několik.
Torremolinos je dnes již převážně moderní letovisko, pokud však zatoužíte po historii, vydejte se do staré rybářské čtvrti La Carihuela. Tam najdete úzké dlážděné uličky lemované starými domky, které na vás dýchnou středověkou atmosférou.