Gibraltar

Gibraltar je britské zámořské území (dříve korunní kolonie) na Tárikově skále o ploše 6 km². Je to pevnost střežící Gibraltarský průliv mezi Evropou a Asií, který je průměrně 43 km široký, ale v nejužším místě má pouhých 14 km, o maximální hloubce 1150 metrů. Gibraltar leží v zálivu u španělského města Algeciras, odkud je také přístupný. Vlastní skála je dlouhá 4,6 km a široká 1,25 km. Nejvyšší bod leží v nadmořské výšce 425 metrů.

Město má asi 30 000 obyvatel pestrého národnostního složení - bydlí tu Španělé, Angličané, Italové, Arabové. Hustota zalidnění je 4 333 obyvatel na km². Staré město se rozkládá na severu, na jihu je moderní zástavba s válečným přístavem se silnou britskou námořní a leteckou posádkou. V čele britské administrativy stojí guvernér, který je zároveň velitelem posádky. Zákonodárnou moc má volený sedmnáctičlenný parlament. Úředními jazyky jsou angličtina a španělština. Měnovou jednotkou je gibraltarská libra.

Poprvé byla Gibraltarská skála osídlena v 8. stol. př. n. l. Gibraltarem vstoupili v roce 711 na evropskou půdu Arabové v čele s vojevůdcem Tárikem. V jejich moci zůstal Gibraltar až do roku 1462. Angličané jej dobyli v roce 1704 za války o španělské dědictví. Uhájili jej několikrát v 18. století, za napoleonských válek i proti italskému letectvu za 2. světové války. Španělé se v minulosti neúspěšně snažili dostat skálu pod svou správu. Vztahy mezi Španěly a Británií ochladly. V roce 1985 byla hranice opět otevřena a Španělé sem s oblibou jezdí nakupovat. Diplomatické vztahy obou zemí jsou ale doposud v neustálém napětí.

Narozdíl od suchého Iberského poloostrova je Gibraltarská skála neustále zelená, porostlá středomořskou vegetací, eukalypty a olivami. Na skále také jako na jediném místě evropského kontinentu žijí opice makak bezocasý. Dovezli je v 18. století Angličané a dnes jich zde žije asi 200 kusů.
Hlavní třídou Gibraltaru je Main Street, která se táhne napříč celým městem až k Europa Point. Zde byl na nejvzdálenějším výběžku roku 1838 postaven guvernérem generálmajorem sirem Alexandrem Woodfordem  maják. Pro návštěvníky je zajímavá i návštěva jeskyně sv. Michala se stalaktity a stalagmity. Byla známa již od prehistorických dob. Legenda říká, že jeskyně nemá konec a je spojená podmořským tunelem s Afrikou. Při průzkumných pracích byla objevena další jeskyně, tzv. dolní jeskyně sv. Michala. Jeskyně má výbornou akustiku a používá se jako koncertní síň.