Granada

Granada je město, kde arabská kultura nezmizela spolu s reconquistou. Střet východní a západní kultury je tu dodnes více než patrný. Město leží na úpatí Sierry Nevady, protékají jím řeky Genil a Darro a žije zde asi 240 tisíc obyvatel. Sierra Nevada dokonale zastavuje studené větry od severu a vzniklé klima je příznivé pro tropickou vegetaci - např. mango, papáju, avokádo a cukrovou třtinu, ze které se vyrábí výborný andaluský rum. Nejbohatší historie Granady spadá do období arabské nadvlády. Po příchodu Arabů se hlavními centry stala čtvrť Albaycín a Alhambra. Město se stalo jedním z nejdůležitějších v Evropě a rozkvétalo jak na poli ekonomickém, tak na poli kulturním. 2. ledna 1492 dobyli město jako poslední baštu Arabů katoličtí králové a toto datum znamená pro Španělsko velký mezník. Někteří historici tvrdí, že tento den obyvatelé Granady usnuli ve středověkém městě a následující den se probudili v moderním křesťanském. V roce 1542 zde císař Karel V. založil univerzitu, která je prestižím místem dodnes. Řada studentů sem přijíždí z celého světa a město dýchá velmi příjemnou studentskou atmosférou. Nejvyššími body města jsou Alhambra a na protilehlém kopci ležící stará arabská čtvrť Albaycín. Pod nimi se rozkládá historické centrum města, seskupené okolo katedrály. Staré městské centrum kolem katedrály je bludištěm úzkých jednosměrných uliček.

Za perlu Granady a Andalusie vůbec je považován palácový komplex Alhambra. Alhambra sloužila jako pevnost muslimské dynastii Nasrovců a byla palácem katolických králů od roku 1492, kdy město převzali do svých rukou. V současnosti se tato památka dělí na 4 hlavní části: Nasrídský palác, pevnost Alcazaba, Medinu (město) a zahrady Generalife.
Palacům vevodí renesanční Palác Karla V. Říká se, že ho dal postavit sám císař, jelikož v části Alcazaba neměl prostor ani pohodlí pro svůj život. Palác je čtvercového půdorysu a vyniká zejména vnitřním nádvořím kruhového tvaru, jediným svého druhu tehdejší doby a jednou z nejlepších staveb ve Španělsku.
Torre de Comares je v komplexu jednou z nejvyšších věží. Měří 45 metrů. Uvnitř se nachází krásný salón, kolem kterého je několik balkónů vyplněných barevnými skly. Legenda vypráví, že právě zde Kryštof Kolumbus přesvědčil Katolické krále, aby mu dovolili podniknout objevnou plavbu do Nového světa, která nakonec vedla k objevení Ameriky roku 1492. Údajně mu zde královna Isabela jako způsob financování jeho výpravy nabídla své šperky.
Lví palác (Palacio de Leones) postavil za své vlády Mohamed V. a vytvořil tak bezesporu jedno z nejkrásnějších míst v celém komplexu. Sídlila zde královská rodina při svých soukromých návštěvách. Násrovské arabské umění zde dosahuje svého vrcholu. Voda, světlo, barvy a bohatá dekorace neuvěřitelně souzní a ladí.
Lví dvůr (Patio de los Leones) je možné nejznámější místo v Alhambře. Jméno dostal po 12 kamenných lvech hlídajících uprostřed dvora kašnu z bílého mramoru.
Při procházce palácovým komplexem projdete řadou dalších sálů a salonků, dvorů, zahrad a věží, které velmi dobře znázorňují arabské umění a estetický smysl tehdejších architektů.

Nejstarší část komplexu představuje pevnost Alcazaba spolu s věží Torre de Bermejas. Zmínky o ní pocházejí již z 9. století. Za to, jak vypadá Alcazaba dnes, vděčíme Mohamedovi I., který původní pevnost obehnal hradbami a postavil tři nové věže. Katoličtí králové ji později lehce poupravili a sloužila také jako státní vězení.
Hlavní část Alcazaby kdysi tvořilo náměstí Plaza de Armas. V pravé části existuje jakási nádrž, která sloužila jako cisterna na dešťovou vodu. Ve středu Plaza de Armas uvidíme základy několika arabských domů, kde žili lidé, starající se o důstojníky a vojáky.
Třetí důležitou částí komplexu jsou zahrady Generalife, odkud se nám naskytne krásný výhled na Alhambru a Granadu vůbec. Místo sloužilo jako odpočinkové místo, jakýsi letohrádek, pro královskou rodinu. V dnešní době těžko určíme, jak vypadalo místo původně, byla zde totiž provedena řada úprav a oprav. Procházka zahradami okolo Generalife opravdu stojí za to.